Rodiče dětí s autismem vyprávějí o Simple Steps Autism

Rodiče diskutují o tom, jak jim Simple Steps Autism pomohl změnit chování a vylepšit schopnosti učení u jejich dětí s autismem, a to díky vědecké metodě aplikované behaviorální analýzy (ABA). 

Jak postupně tento nástroj vznikal, měly stovky rodičů možnost použít jeho předchozí verze. Díky jejich zpětné vazbě jsme měli možnost náš přístup a metody vylepšit.

Poslechněte si, co vám mohou říci…

Lyn McKerr – Rodiče vyprávějí

"S ABA jsme se poprvé setkali před 15 lety. Našemu nejmladšímu synovi Cillianovi, kterému tehdy bylo tři a půl roku, právě diagnostikovali Aspergerův syndrom a  ADHD. Tenkrát se o těchto poruchách téměř nemluvilo, a tak nám budoucnost připadala černá a děsivá. Cillian velmi málo spal, byl extrémně aktivní a při změnách zavedeného stereotypu reagoval hrozně podrážděně.

Velmi špatně komunikoval (při hodnocení na začátku školní docházky byly jeho jazykové dovednosti na úrovni 18měsíčního dítěte a vůbec neudržoval oční kontakt), nemohli jsme ho s sebou nikam vzít, ani do obchodu, protože se nám pořád snažil utíkat. Nemohli jsme jet na dovolenou ani se jít najíst do restaurace. Na svoje jméno nereagoval, nebyl schopný v klidu posedět, ani si normálně hrát s hračkami, zpívat nebo se na něco dívat v televizi, snad s výjimkou krátkých reklam nebo útržků dětského programu. V té době mu už taky diagnostikovali snížené schopnosti v učení.

Od psychiatra, dětského lékaře ani pedagogického psychologa jsme žádnou konstruktivní radu, jak zacházet s jeho velice problémovým chováním, nedostali. Šťastnou náhodou jsme se ale přes našeho praktického lékaře dostali do kontaktu s jeho známým, což byl doktor Mickey Keenan, a my se mohli začít školit jako „terapeuti na autismus“; problémové aspekty Cillianova chování, na které jsme se na začátku zaměřili – komunikace, oční kontakt a doba strávená nad úkoly – se všechny rychle zlepšovaly. ABA nám naprosto změnila život. Oproti původnímu doporučení pedagogického psychologa šel Cillian do stejné běžné základní školy jako jeho sourozenci.

Učení mu hodně šlo (navzdory původnímu hodnocení, které konstatovalo obtíže s učením) a jeho vyjadřovací schopnosti se postupně zlepšovaly. A pak PEAT poskytl zaškolení a učitelé z jeho školy (a zejména Maire, jeho třídní asistentka) se do nabídnutého školení na ABA hodně zapojili.  PEAT nás tímto způsobem podporoval i během studia na střední škole a teď na univerzitě, kde mu ABA pomáhá s přechodem na samostatné učení a s napojením na širší sociální svět  s tím, že se mu dostává také asistence z oddělení, které má na starosti studenty s postižením. Nemyslíme si, že tím se všechny problémy vyřešily, ale ABA vás naučí nebát se náročných situací. Vůbec si nedovedu představit, jak by na tom teď Cillian byl, kdybychom tehdy nebyli potkali Mickeyho, který nám pomohl udělat ty první „jednoduché kroky“."

Marie McCrory – Rodiče vyprávějí

Seznámení s ABA mi dalo sílu pomoci synovi, aby překonal obtížné situace a naučil se novým dovednostem.Máme teď pevný vztah a od té doby, co můžeme dobře komunikovat a mít více sociálních kontaktů, se nám ohromně zlepšila kvalita života.

Syn je teď na gymnáziu a má kamarády, což by mě tenkrát vůbec nenapadlo, že by to bylo jednou možné. ABA vám poskytne naději!

Karen Gallagher - Rodiče vyprávějí

„Poprvé mě napadlo, že by u Patricka mohl být nějaký problém, těsně před tím, než mu byly dva roky. Můj chlapeček měl jednoznačně obtíže s mluvením a s komunikací vůbec. Navíc se zdálo, že si ani nechce hrát s ostatními dětmi.

 A když jsme ho vzali do normální školky, začalo nám být jasné, že ty problémy jsou vážné.  Něco takového jako třeba muset se vystřídat s ostatními dětmi u něj vyvolávalo příšerné záchvaty vzteku. V té době už jsem se začala bát, že by Patrick, který je druhý nejmladší z mých pěti dětí, mohl trpět autismem. Ta představa nás naprosto ničila. Odborníci nakonec jeho diagnózu potvrdili v květnu 2005. A tak jsem kontaktovala Dr. Mickeyho Keenana u Ulsterské univerzity, o kterém jsem se věděla, že byl často zmiňován jako odborník na autismus. Chtěla jsem se dozvědět víc o ABA. Vzpomínám si, že si na mě udělal spoustu času. Mluvili jsme spolu a on se mě ptal, co mi na to řekli další odborníci, které jsem viděla, a já mu řekla, že to bylo v podstatě to, že se s tím musím smířit. Ale Dr. Keenan se tvářil pozitivně a optimisticky.

Brzy na to jsme se s pomocí asociace PEAT pustili do intenzivního domácího programu , který jsme sami financovali. Se synem jsme pracovali na bázi asi 30 až 35 hodin týdně a učili ho naprosté základy, jak například dát pár slov dohromady a vytvořit větu nebo jak rozpoznávat různé barvy. A on se v tom tak rychle zlepšoval, že za nějaké tři čtyři měsíce se už začal věnovat víc školním věcem, například psaní a počítání. Jeho IQ , původně hodnocené na 75, mu za pouhých pět měsíců vyskočilo na průměrnou hodnotu 99,5.

Dnes chodí Patrick do normální školy a pořád dělá veliké pokroky ve všech oblastech. Dobře se učí a mezi spolužáky má kamarády."